Netrvalo dlouho a první návštěvníci krmítka začali rychlostí odnášet nasypanou směs slunečnice a nadrcených ořechů. Asi 3,5m od krmítka jsem si zhotovil kryt na fotografování. Tradičním návštěvníkem byl brhlík lesní, sýkora babka, sýkora modřinka a sýkora koňadra. Na chvilku mě navštívila i Sýkora uhelníček. Světla nebylo nazbyt, a výsledný čas pro fotografování vycházel daleko za hranicí rychlostí čilých jedlíků. Docela mi napomohlo teritoriální chování Brhlíka, který na krmítku ostatní nesnese. Využíval jsem tak vteřinu klidu na odsedacích větvičkách. K mé 40D a C EF 400mm f/5.6 L USM jsem použil ještě mezikroužek Kenko 25mm, abych zkrátil zaostřovací vzdálenost. Občas jsem použil i dosvětlování bleskem.
Moje postřehy při focení těchto druhů :
Brhlík lesní – neposedný, u krmítka se špatně fotí kvůli jeho rychlosti, po příletu ihned sedá do krmítka a nevyužívá odsedacích větviček okolo.
Sýkora babka – neposedná, hodně rychlá ( zlomky sekund ) , je nutné vystihnout okamžik, kdy se alespoň na delší okamžik pozastaví.
Sýkora koňadra – rozhodně lepší než Sýkora Babka, intervaly zastavení jsou delší a častější
Sýkora modřinka – tato sýkora posedává ze všech nejdéle, hlavně často konzumuje vyzvednutou potravu v těsné blízkosti krmítka.
Sýkora uhelníček – mezi ostatními druhy se mi zdá jakoby by byla stydlivá nebo bojácnější. Ponejvíce hledala potravu na zemi pod krmítkem, na krmítko létala jen bez přítomnosti ostatních druhů.
Dobrý den Višnjo. Dravci jako poštolka nebo krahujec si na lidská obydlí zvykají docela snadno. Ptáčkům pomůžete pokud poblíž krmítka umístíte cokoliv, do čeho se budou moci v případě nebezpečí schovat (větev, stromek apod.) Děkuji za Váš komentář. Libor
Dobrý den. S vnučkama jsme se dohadovaly, jestli se mezi sýkorkama na našem krmítku objevil stehlík a na vašich fotografiích jsme se přesvědčily, že ano.
Fotografie i ostatních ptáčků jsou krásné. A zatímco jsme pozorovaly strávníky, najednou přilítla poštolka a rozehnala je, bohužel myslím, že byla úspěšná a některého ptáčka ulovila, to jsme už neviděly, byl to sice nevídaný, ale smutný zážitek. Měly jsme dojem, že se u krmítka dlouho neukáží, ale zatímco píšu, už přilétají ke krmítku. Překvapilo mně, že se dravec vrhnul do malého dvorku, který je ze všech stran obestavěný budovama i když ne vysokýma. Doufáme s holkama, že si tu nezřídí jídelnu.
Přejeme spoustu krásných „úlovků“ a zdravíme, Amátka, Violka a Višnja.
Článek je super. Fotky nádherné.