Loňské léto jsem se na houby vydal jen párkrát a proto mne hned potěšilo, když jsem vybaven fotoaparátem narazil na hřiby kováře. Načapal jsem jich hned několik na na jižní stráňce smrkového lesa a pak ještě jednou v lese smíšeném, pod duby sousedících se smrčinou. Jsou to ty hřiby, co disponují onou krásnou červenou barvou na třeni ale hlavně na pórech naspodu klobouku.
Pořád tvrdím, že jak se na fotografiích, a o to zvlášť na fotografiích z přírody vyskytne červená barva, fotka ihned do sebe dostane navíc jakýsi šmrnc či oživení. Červená barva ojakživa prostě provokuje :-)
Kováři podobný, rovněž červenou barvou oplývající hřib koloděj (Boletus luridus) má narozdíl od kováře na třeni znatelné síťování a světlejší klobouk.
Při focení pozor na nežádoucí dotyk
To co platí u všech hub, platí u Hřiba kováře dvojnásob – na jakýkoliv dotek rukou nebo nějakým předmětem houba reaguje nenávratným zmodráním až zčernáním v narušeném místě. Nahnutí – narovnání houby, odebírání zavázejících větviček či jehličí je proto nutné dělat s velkou opatrností.
Houby se nikam nehýbou, a tedy by každá jejich fotka, od kohokoliv, měla být výborná, nebo aspoň dobrá. Praxe je však jiná, moře fotek hub jsou nezajímavé, šedé, tuctové. Nafotit \“sexy\“ houby chce kumšt, znalost řemesla, invenci… Tvé fotky tohle obsahují. Protože je také rád fotím, vím, jak zábavné, zároveň ale náročné je focení hub tak, aby vypadaly skvěle, k snědku :) Zkrátím se – super fotky! :)
Parádní fotografie.. už jsem natěšený, až porostou venku! :)