V archivu jsem našel pár fotek z léta, které snad stojí za to publikovat. Den před tím jsem na kraji lesa náhodou obeznal srnce, prohlédl jsem si ho dalekohledem a tiše se vytratil , abych ho snad nějak nezradil. Následující den jsem si kvůli směru větru naplánoval větší procházku lesem, abych obloukem dorazil na plánované místo.Protože jsem měl dostatek času, chvíli jsem zasedl na nedaleký posed a pozoroval divoké holuby. Z posedu jsem se poté přesunul na nedaleký pařez a nutno dodat že srnec přišel opravdu podle hodinek, ve stejný čas, ze stejného místa jako den předtím a s sebou měl srnu.
Samotné fotografování bylo rychlé, nakonec mne prozradila další srna, o které jsem vůbec nevěděl, zradila ji v lese poměrně hlučná závěrka fotoaparátu. Ten večer bylo jasno, nízké večerní slunce ozářilo kmeny stromů což vytvořilo silný kontrast se zastíněnými prostory. Protože jsem fotografoval z ruky, nastavil jsem vysokou citlivost fotoaparátu což se podepsalo na zašumění snímků. O to ale nejde, technická dokonalost fotky pro mne v tomto případě nebyla prioritou. Srnčí je krásná zvěř.
Ahoj Václave, děkuju za kladný komentář, reakce od Tebe vždy potěší. Libor
Opravdu krásné fotky se silnou poetikou…