Vrabec polní – focení na sklonku zimy

Vrabec polní (Passer montanus)

Pokus přilákat vrabce pomocí krmítka se mi ale uplně nevydařil. Zatímco sýkory a zvonci neměli s místem žádný problém, vrabcům se do okolí krmítka vůbec nechtělo. Spolupráce hejna ctící pravidlo ostražitosti podobné vlčí smečce je přímo dokonalá. Čím víc jedinců čítá hejno, tím víc očí hlídá a pozoruje okolí. Tak jako myslivec pozoruje a vnímá zvuky a signály zvěře, i já jsem časem poodhalil a naučil se rozpoznat několik varovných signálů vrabců. Polňáci samozřejmě reagují i na varovné signály jiných pěvců, zvláště pak velice dobře na typicky jemné varovné pískání sýkorek. Je až neuvěřitelné jak celkem hlasitě švitořící hejno, čítající odhadem 40 jedinců, dokáže ve zlomku sekundy ztichnout tak, jako by okolo nebylo ani živáčka. Přítomnost větších ptáků je vrabci tolerována podle druhu. Zatímco kosák je kamarád, sojka a straka (krkavcovití) vadí hodně. Přelet krahujce znamená samozřejmě poprask v podobě panického úprku.

Vrabec polní (Passer montanus)

K samotnému fotografování vrabců

Dalo mi docela dost práce se vrabcům přizpůsobit. Přizpůsobit jsem se musel, protože si výskyt lokality vybrali sami. Byl jsem tak nucen je fotografovat pod keři cca 5m od krmítka. Jak jsem již zmínil výše, na volné prostranství se jim vůbec nechtělo a spokojili se pouze se zbytky spadané potravy roznesené do okolí čipernými sýkorkami. I když vrabčáci poměrně dobře sedali na okolní větvě šípku a bezinky, rozhodl jsem se k mému oblíbenému fotografování od země, které nabízí poměrně dobrou práci v rozostřování popředí a pozadí fotografie. Fotografované objekty lze poté tímto jevem kompozičně orámovat. O tom jak je toto náročné u neustále se pohybujících vrabců se mi více ani nechce rozepisovat, nechť si to každý vyzkouší sám :-).

Vrabec polní (Passer montanus)

Spadané listy topolů a osik vytvářeli spolu se sluníčkem teplý až červený nádech fotografie. Bylo pro mě docela složité odhadnout správné vyvážení bílé a nakonec jsem teplé podání fotografiím ponechal, líbí se mi to tak.

Vezmu-li v potaz několikahodinové ležení na karimatce v teplotách okolo nuly, lámání si vazu při fotografování v leže, časté půlhodinové přestávky mezi příletem hejna vrabců, neustálé „bezdůvodné“ úprky těchto opeřenců, vystihnutí a čekání na dobré světlo (správné sluníčko) a maskování se v místě výskytu ptáků, hodnotím to celé jako řeholi těžkého kalibru a hned tak se k ní už vracet nechci :-). Následné fotografie mám k dispozici v plném rozlišení, některé z nich prošly mírným ořezem.