Na rojení chrostíků jsem narazil čistě náhodou, při pokusu vyfotografovat skorce vodního. Den předem jsem skorce obeznal při rybaření, procházel se mělkou vodou proudného úseku řeky a s potopenou hlavou se snažil zobákem pochytat co nejvíce vodního hmyzu. Zhruba v desetiminutových intervalech navštěvoval pořád stejné místo, aby pak vždy odlétl kamsi na hnízdo nakrmit své potomstvo. Pozoroval jsem toto úchvatné představení přes řeku a rozhodl se zkusit druhý den ráno tohoto pěvce vyfotografovat.
Když jsem následující ráno přecházel v brodících kalhotách úsek řeky, byla ješte tma. Na kamenném ostrůvku jsem zvolil vhodné místo k fotografování a za chvíli jsem ulehl na karimatku, zakryt maskovací sítí, plný očekávání. Skorec se objevil velice záhy, jakmile se začalo dělat šero a já se začal modlit za každou další porci ranního světla. Při sledování siluety ptáka jsem si všiml jakéhosi obrovského „šumění“ těsně nad hladinou řeky a asi po deseti minutách jsem rozpoznal, že se jedná o silné rojení chrostíku. Chrostíci se hemžili nad vodou a s přibývajícím světlem usedali na břeh. Když se potom začaly objevovat první paprsky slunce, téměř všechna imaga chrostíků již seděla ve shlucích na kamenech a příbřežní vegetaci.
Po celodenní práci jsem se k řece vrátil ještě večer, abych si rojení chrostíků užil o to více. Nad vodou jich létaly tisíce, snad miliony, čehož využívali snad všichni obyvatelé vody a jejího okolí.
Konipasi, kachny, žáby a ryby, které jsem na onom místě pozoroval, museli prožívat doslova hody.
Samotné rojení v protisvětle nízkého večerního sluníčka byla úžasná podívaná. S blížícím se soumrakem létalo nad vodou chrostíků pořád více a více, až chvílemi vytvářeli úplné mraky.
Škoda jen, že jsem spěchal a nepořídil víc fotografií makroobjektivem.
Podle zelených zadečků samiček naplněných vajíčky, zbarvení a žilkování křídel, se zřejmě jednalo o druh Brachycentrus subnubilus, anglicky nazývaný „Grannom“(babička) nebo Green-tail (zelený ocas).
Domnívám se, že masivní líhnutí začalo prudkým oteplením s nástupem slunečného počasí. Vysněné fotografie potápějícího se skorce se mi pořídit nepodařilo, samotné líhnutí chrostíků nepřímo ovlivnilo jeho chování, ale výtečná atmosféra tohoto přírodního jevu mi drobný neúspěch opravdu vynahradila.
Zdravím Stando, jj, je to vždy nádhera. U vody se dá zažít spoustu zážitků, jen mít čas a chodit. I když pravda, ryb a nakonec i hmyzu bohužel ubývá :-( Díky za komentář. Libor
Opravdu nádherné, jednou jako dítě jsem zažil rojení jepic na Radbuze ve Lhotě. Bílé jepice, nevím co to bylo za druh ale pod lampama to vypadalo jako by padal sníh. Na řece nádhera už byla sice tma ale tolik ryb jsem už nikdy neviděl. Škoda, že už to asi nikdy neuvidím.
Úžasná podívaná je to vždy. Jen škoda, že to není častěji. Tak ať se zase brzy dočkáme. Mějte se fajn a i já Vám přeji Petrův Zdar a též dobré světlo.
Honzo, a je to vždy podívaná.. . Sám nevím kdy se dalšího rojení dočkám, natož potom s fotoaparátem v ruce.. . Kupodivu jsem tentokrát silnou aktivitu ryb nezaznamenal, sbírat jsem ale nějaké viděl, nejspíš to byly ouklejky a tloušti. Petrův Zdar!
Při mých rybářských toulkách jsem již několik silných rojení zažil. S fotoaparátem však ani jedno. Když se rojívaly májovky, tak to byl mazec. To se pak člověk nestačil divit co bylo, v jindy jakoby mrtvé vodě, ryb. To se voda jen vařila. A je pravda, že se vždy slétalo vše z širokého okolí. Tedy pokud rojení trvalo delší dobu. Většinou je to jen otázka několika minut, maximálně hodinky.
opravdu uzasne fotky skvele nafoceno je neuveritelne jake zazraky prirody se daji nafotit opravdu skvele!!!!