Přes dva tisíce kilometrů dlouhou cestu za rybářskými zážitky a nádhernou přírodou jsme podnikli s přáteli v měsíci červnu. Našim hlavním cílem byla štika, žíhaná obyvatelka švédských jezer a řek. Zážitků bylo hodně, hodně bylo rovněž již zmíněných štik, jen snad toho času bylo opět málo. Bylo ho málo na naplnění všech plánovaných aktivit, aktivit vtěsnaných do šesti dnů pobytu. Těžké to má už samotný rybář, natož pak rybář, s fotografickými ambicemi. Chci tím říct, že dělat oboje moc dobře nejde. V mém případě tentokrát vyhrála nad částí fotografickou část rybářská, a tak i když jsem si z daleké cesty nepřivezl zdaleka tolik snímků, kolik jsem plánoval, níže přeci jen uvádím pár obrázků ze severu.
Jeseni, štiky a okouni
Co je na tamních rybách poutavé, je jejich zbarvení. Velcí, doslova zlatí jeseni jsou nádherní. Zelenožluté mapy pokrývající těla štik nemají konkurenci. Typické žíhání často zasahuje až na břicho ryby, což zřejmě těmto dravcům umožňuje dokonale splynout v prostředí vodních rostlin. Okouni jsou jak čerstvě namalováni, tolik syté barvy jsem na okounech ještě neviděl. Štiky jsme si opravdu užili. Famózní útoky na hladinové nástrahy jsou nezapomenutelné. Pověstná podrážděnost, neskutečná rychlost a obratnost nás opakovaně, znovu a znovu fascinovala. Ne vždy bylo ulovení štiky jednoduché, i v těchto krajích mají ryby svá pravidla kdy o úspěchu rozhoduje několik faktorů.
Lipani a pstruzi
Lipanům jsme věnovali jen jednu vycházku. Ryby reagovali na suchou mušku i na potápivé vzory. Já měl z lipanů radost, nikdy jsem je dříve nechytl, navíc jsem měl úspěchy na vlastnoručně uvázané mušky. Na závěr snažení se mi podařilo zlomit muškařský prut. Nevadí, už je opraven. Malé pstruhy chytil kolega na přívlač. Řeka plná balvanů byla těžko broditelná, divočina holt není ani zdaleka pohodlná jako břehy našich regulovaných toků :-)
Borovice, bříza a všude přítomný lišejník
Rozsáhlé borovicové lesy jsou svojí rezavou barvou doslova pastva pro oči. Šedé spodky kmenů hustě rostoucích borovic přechází do své charakteristicky červené barvy téměř v jedné linii, což vytváří krásnou siluetu barevné stěny. Jako další strom musím vzpomenout břízu. Bílé břízy jsou další parádou těchto lesů. Světlo které je na severu poměrně nízké dokáže tyto stromy doslova rozzářit. Příroda na severu mě učarovala, snad proto, že je hodně podobná té naší, ale přesto divočejší, čistší a zdaleka ne tak dotčená působením člověka.
Krasne fotky a vyborne texty – diky a srdecny pozdrav od nerybare :-)
Naozaj užasné fotky,krásna príroda a skvelé úlovky.Mám pocit,že ste ma inšpiroval, a viem kde sa zastavím budúce leto na našej výprave do Laponska. :)
Dobrý den pánové, díky za kladné komentáře, jsem rád že si tento zápis našel u Vás rybářů své publikum..
nádherné, dech se mi tají
Úžasné fotky. Giman je parádní revír a vaše fotky evokují vzpomínky. Děkuji
Nádherné fotografie! Kdo umí, umí! Ukládám si odkaz a občas jsem přijdu, abych si zlepšil náladu nádhernými záběry. Tedy zejména těch s rybami. SUPER!
Děkuji za pozvání na Váš web. Po dlouhé době jsem měl to potěšení podívat se nejen na prvotřídní fotografie, ale také si přečíst konkrétní a smysuplné komentáře k obrázkům. Krásná práce. Gratuluji! Mohu dát odkaz na Váš web na naše stránky? Zdraví Zdeněk Edelmann
Radost si takové fotografie prohlížet… Je super, když se rybář umí kolem sebe dívat a ovládá řemeslo.
Honza K.> Zdravím Honzo, bohužel jsme strýmry nezkoušeli, ale jsem si jistý že by to mělo úspěch. Neměl jsem v té době tvrdší muškařský prut, ale kdybych jel někdy příště, určitě ho přibalím. Čtrnáct dní by bylo opravdu fajn, navíc s tím mušákem na štiky..
Míra M.> ahoj Míro, tak taky někdy vyraž na sever. Ale ony borovice a břízy rostou i u nás.. . Ano, mušku jsem vázal sám, naučil jsem se ji podle DVD Tomáše Vítka.
Poslední a třetí od konce je výborná a zbarvení ryb je kouzelné. Nezkoušeli jste chytat štiky i na strýmry? Hned bych tam vyrazil také. Jelikož též fotím a zároveň chytám, tak bych měl stejný problém jako Vy. Nevěděl bych co dřív. Šest dní je opravdu málo. Chce to alespoň čtrnáct. Mějte se fajn.
Libore, fotky jsou překrásné a popravdě ti pobyt na severu závidím:)Když jsem viděl ten první snímek řeky, nechtěl jsem najednou být jinde, než právě tam… Tu mušku, kterou má lipan v ústech jsi vázal také ty sám? Ahoj, Míra
Krásný fotky, připomnělo mi to loňskou cestu do stejných míst. Hned bych si to zopakoval :-)